Príbehy

Následující ráno při východu slunce stáli oba jako obyčejně u jejich propasti. Dnes téměř vůbec nemluvili, neboť práce byla příliš těžká, ale čas od času vyměnili si radostný pohled či veselé zvolání. číst dál

Stále znovu vracely se jeho myšlenky k těmto dvěma otázkám. Nebyl zvyklý hledat odpovědi bez jediné pomoci, ale otázky ho nenechaly v klidu a žádaly si vyřešení. číst dál

Nebylo to ale vůbec bezmezně radostné svolení. Poustevník žil již příliš dlouho sám, a toto vše vyžadovalo nyní velkou změnu jeho zvyklostí. Ale nebyl snad příchod chlapce splněním jeho vroucích proseb? Častokrát na to v následujících měsících pomyslel, a pak dával svá poučení opět s vřelostí, jež se jinak občas u něho vytrácela. číst dál

Každým dnem vzrůstala v chlapci niterná touha. Jednoho rána předstoupil před své přátele s pevným odhodláním: „Až dnes večer přivedu kozy domů, potom chci všeho zanechat a jít k Nejvyššímu. Řekl jsem to Wunovi. Jemu se to hodí, jen…odejdu-li, nesmím se již nikdy vrátit. To ale ani nechci.“ číst dál

Světlem omilostněnými přijatý záznam o životě velkého zvěstovatele Pravdy, který osvobodil Tibet od temna. číst dál